"Do neštěstí vás přivádí nikoliv věci, které nevíte, nýbrž věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda"

19. června 2009 v 22:25 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Nabízí se mi otázka, ale nechci si jí připouštěť. Chci to věděť, ale zároveň se bojím co uslyším. Je lepší vědět jen část nebo všechno? Mám potřebu se vypovídat, a možná i trochu vybrečet, ale to dělat nebudu. Já budu aspoň navenek pořád ta silná slečna, která skrývá své pocity aby nekazila okolí náladu. Bojuju s tím pocitem jak nejlépe umím, nebo se aspoň snažím bojovat.
Možná by bylo přeci jen lepší se to dovídat na začátku a ne po X měsících. Víte připadám si tak trochu jak najít to správné slovo a vyjádřit to - slovo odstrčená to moc nevystihuje, ale aspoň část ano. Prostě taková ta co o něm ví minimum a dovídá se o něm víc a víc jen z debat, které vede s jeho kamarády. Bylo by lepší být s polu už od začátku "s čistým štítem".

Bojím se co se dozvím příště.
 

10.června

10. června 2009 v 13:16 | *So-I-Feel*

Jsem zpátky, zpátky u psaní nekonečních a nesmyslných "hovadin", které skoro nikdo nečte. Ale i tak to nevzdávám a vracím se k psaní, přeci nepíšu pro vás, ale pro sebe. Psaní mi pomáhá ze sebe vypsat ty přebytečné emoce, které by ve mě zůstávali a neměli kam se strácet.
Dnes je to na den přesně půl roku co jsem s ním. Je to jeden z mích nejdelších vztahů a sama tomu pořádně nevěřím. Postupem času co jsme s polu dýl a dýl ho beru jako samozdřejmost. Ve chvíli kdy odjede tak je mi smutno a mám pocit, že bez něj nemůžu žít. A proto se nabízí otázka co by bylo kdyby se se mnou rozešel. Ze dne na den bez varování, že něco není v pořádku. A proto nezbývá jen doufat, že nic takového nenastane. Jenže nic netrvá věčně. Dopadne to tak jak to dopadnout má a já s tim nenadělám nic. Co se má stát se stane.

"Už to nemůže být nikdy stejný."

21. května 2009 v 20:33 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Postupem času mi dochází, že plány, které jsme si s polu dělali na prázdniny nevyjdou. Nikdy se nemá nic plánovat dopředu, protože pak zbyde akorát zklamání a nic víc.
Je zvláštní jak se sny dokážou rozplynout ze vteřiny na vteřinu.
Všecko mi to chybí. Nejspíš to tak má bejt. Nikdo nemůže mít všechno. Chvílema to tak urkutně bolí.Beznaděj a pláč.
Ať si řiká kdo chce, co chce jentak to smazat nepude, nikdy.

Takhle to končit nemělo, takhle ne!

 


"Bojuju, ale stejně prohrávám."

20. května 2009 v 21:53 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Mám touhu dokázat si, že přeci jen ten život smysl má, ale předem vím, že si to dokázat neumím. Možná pro mě nemá cenu žádnou.
Chtěla bych být lepším člověkem, abych dokázala brát samu sebe jako někoho rovného ostatním. Bohužel lepší nebudu nikdy a musím se s tím naučit už konečně žít.
Je na čase si urovnat všechno v hlavě a brát všechno tak jak to je.Chci zahnat myšlenky na to co bylo, protože čas nevrátím a i kdyby, tak tomuhle se vyhnout nedalo.Každý máme nějaký osud, tak už to chodí.
Život máme těžký všichni, ale když to nezažíváme na vlastní kůži, tak nevíme jak to toho druhého bolí.

"Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest. ''

2. května 2009 v 23:23 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Asi jsem se přeci jen mýlila.Moje názory na lidi kolem se ze vteřiny na vteřinu mění a jsou naprosto odlišné od těch předchozích.
Nejsem kus hadru a přeci jen mě takovídle zacházení bolí, a to nejen fyzicky ale i duševně.Možná si to zasloužim nebo proč to všechno.
Nejde dělat jakoby se nic nestalo když se stalo, taková nejsem a taky to nejde jen tak přelepit náplastí a žít s tím dál jako by nic.
Byla bych moc ráda kdybych si todle celí jen vymyslela a nebo aspoň vrátila čas a v ten správnej moment odešla domů nebo nešla nikam ,vůbec!



"milovat znamená pochopit, že ten druhý milovat nemusí."

1. května 2009 v 23:17 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Poprvé jsem na 1.máje neuschla, což mě svým způsobem těší, ale zase si říkám, že když jsem to vydržela 15let tak bych to vydržela i teď.Nejde mi o to, že by jsem jak se říká "uschla", ale o to, že to byl právě on, ten co mě nenechal uschnout.
Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako jeho.Možná se přeci jen bojim, že to celí každým dnem může zkončit a možná se proto občas chovám tak jak se chovám, ač to mnohdy tak nemyslím.

1.máj lásky čas, aneb nápň dnešního dne.

1. května 2009 v 11:58 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Za těch 15 let mého života jsem nikdy nebyla políbená pod rozkvetlou třešní, ani si teď nějak nevybavuju jestli jsem v tento datum měla nějakého kluka a proto usuzuji, že ne.Ale dnešek je výjimečný den sám osobě.Víte co je ironie dnešního dne?To, že (skoro) všechny třešně odkvetli.
Teď bych se ráda pár řádky vrátila k včerejšku.
Začátek nevypadal moc slibně, ale nakonec bouřka přešla, což mě potěšilo, poněvadž na čarodky sedět doma a dívat se do temných stěn mého pokoje není nic pro mne.Myslím, že tak jako já jste i vy měli svoje představy a plány o včerejším večeru.Já ho trávila společně s přáteli,s tím mojim a ostatně by se dalo říct, že i s lidmi, kteří tam byli odsud a z okolí.Nemohu říct, že to byl nějaký přelomoví den, ale i tak měl své kouzlo.


"Štěstí nespočívá v tom, že můžeš dělat to co chceš, ale v tom, že vždy chceš to co děláš."

29. dubna 2009 v 22:29 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Toulám se životem, bloudím sem a tam a nečekané zastávky mě přenáší do světa nejistoty.
Možná, že jsem praštěná a provokující osoba, která málokdy a málokomu dá najevo city, které se v ní skrývají, ale přesto jsou někdy chvíle kdy to přijde samo a nedá se to absolutně zastavit.
Nejspíš vás nedokážu zasvětit do tajů mého života, ale něco málo vám sem napsat přeci jen dokážu.
Jednou zásadní změnou, která už je sice pět měsíců stará je, že mám toho nejdokonalejšího kluka, kterýho jsem mohla kdy najít.Zažila jsem s nim tehdy sví, ale i přesto všechno jsem ho dokázala začít znovu milovat.Nedokážu napsat co pro mě znamená, ale možná jedno slovo by to vystihnout dokázalo.Slovo-všechno.
Jednou z dalších osob je Ona ta, která mě povzbudí a dodá mi odvahu ať už v čemkoli.S ní se dá mluvit naprosto o všem, to s ní se znám už od plenek. Ona je pro mě anděl, který přijde když potřebuju a ne jen když se jí zachce.Ona si myslí možná, že mi pomoct nedokáže, ale mýlí se, protože ona mi pomáhá už jen tím, že stojí vedle mě.

Kdo pozorně naslouchá, tomu vždycky srdce napoví něco o tom, co se stane. Ale o čem ví lidské srdce? Jen o troše minulosti.

"Nic není tak nesnadné jako najít vhodná slova pro velkou bolest."

26. dubna 2009 v 12:10 | *So-I-Feel*
Včera mi někdo zablokoval profil, který jsem měla několik let.Mrzí mě to, že se najde nějakej ...... a udělá to.Co z toho má?K tomu všemu píše všem přátelům a bráchovi urážející vzkazy, což mě dost překvapilo.
Jak todle někdo může udělat?Nechápu z toho.
Možná jsem si doteď naivně myslela, že lidi nejsou svině, ale potvrdilo se, že jsou!

"Ať si bylo jak si bylo,ještě nikdy nebylo,aby jaksi nebylo."

22. dubna 2009 v 20:21 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
15let v tomto bytě.
Cca 20 metrů k mojí lásce.
Nedaleko parta lidí, který zbožňuju.
Já se toho všeho vzdát nechci! K tomudle místu mě poutá strašně moc vzpomínek. Todle je pro mě domov. Ne ten velkej barák 5km od tohoto města. Nechci se stát vesničankou. Tendle městský život mi vyhovuje ze všeho nejvíc.
Nejhorší je vědět to, že s tím nic nedokážu udělat. Vím, že za 2-3 měsíce se stane tendle byt součástí mojí minulosti. Při pomyšlení, že se toho všeho vzdám se mi derou do očí slzy.

Do toho teď vyjdu základní školu. A půjdu na školu 30km odsud, což mi zrovna na náladě nepřidává.
Je to namě celkem dost narychlo.
Nechci se vzdát toho co je pro mě náplňí života.

Další články


Kam dál