Květen 2009

"Už to nemůže být nikdy stejný."

21. května 2009 v 20:33 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Postupem času mi dochází, že plány, které jsme si s polu dělali na prázdniny nevyjdou. Nikdy se nemá nic plánovat dopředu, protože pak zbyde akorát zklamání a nic víc.
Je zvláštní jak se sny dokážou rozplynout ze vteřiny na vteřinu.
Všecko mi to chybí. Nejspíš to tak má bejt. Nikdo nemůže mít všechno. Chvílema to tak urkutně bolí.Beznaděj a pláč.
Ať si řiká kdo chce, co chce jentak to smazat nepude, nikdy.

Takhle to končit nemělo, takhle ne!


"Bojuju, ale stejně prohrávám."

20. května 2009 v 21:53 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Mám touhu dokázat si, že přeci jen ten život smysl má, ale předem vím, že si to dokázat neumím. Možná pro mě nemá cenu žádnou.
Chtěla bych být lepším člověkem, abych dokázala brát samu sebe jako někoho rovného ostatním. Bohužel lepší nebudu nikdy a musím se s tím naučit už konečně žít.
Je na čase si urovnat všechno v hlavě a brát všechno tak jak to je.Chci zahnat myšlenky na to co bylo, protože čas nevrátím a i kdyby, tak tomuhle se vyhnout nedalo.Každý máme nějaký osud, tak už to chodí.
Život máme těžký všichni, ale když to nezažíváme na vlastní kůži, tak nevíme jak to toho druhého bolí.

"Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest. ''

2. května 2009 v 23:23 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Asi jsem se přeci jen mýlila.Moje názory na lidi kolem se ze vteřiny na vteřinu mění a jsou naprosto odlišné od těch předchozích.
Nejsem kus hadru a přeci jen mě takovídle zacházení bolí, a to nejen fyzicky ale i duševně.Možná si to zasloužim nebo proč to všechno.
Nejde dělat jakoby se nic nestalo když se stalo, taková nejsem a taky to nejde jen tak přelepit náplastí a žít s tím dál jako by nic.
Byla bych moc ráda kdybych si todle celí jen vymyslela a nebo aspoň vrátila čas a v ten správnej moment odešla domů nebo nešla nikam ,vůbec!



"milovat znamená pochopit, že ten druhý milovat nemusí."

1. května 2009 v 23:17 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Poprvé jsem na 1.máje neuschla, což mě svým způsobem těší, ale zase si říkám, že když jsem to vydržela 15let tak bych to vydržela i teď.Nejde mi o to, že by jsem jak se říká "uschla", ale o to, že to byl právě on, ten co mě nenechal uschnout.
Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako jeho.Možná se přeci jen bojim, že to celí každým dnem může zkončit a možná se proto občas chovám tak jak se chovám, ač to mnohdy tak nemyslím.

1.máj lásky čas, aneb nápň dnešního dne.

1. května 2009 v 11:58 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Za těch 15 let mého života jsem nikdy nebyla políbená pod rozkvetlou třešní, ani si teď nějak nevybavuju jestli jsem v tento datum měla nějakého kluka a proto usuzuji, že ne.Ale dnešek je výjimečný den sám osobě.Víte co je ironie dnešního dne?To, že (skoro) všechny třešně odkvetli.
Teď bych se ráda pár řádky vrátila k včerejšku.
Začátek nevypadal moc slibně, ale nakonec bouřka přešla, což mě potěšilo, poněvadž na čarodky sedět doma a dívat se do temných stěn mého pokoje není nic pro mne.Myslím, že tak jako já jste i vy měli svoje představy a plány o včerejším večeru.Já ho trávila společně s přáteli,s tím mojim a ostatně by se dalo říct, že i s lidmi, kteří tam byli odsud a z okolí.Nemohu říct, že to byl nějaký přelomoví den, ale i tak měl své kouzlo.