Červen 2009

"Do neštěstí vás přivádí nikoliv věci, které nevíte, nýbrž věci, které víte jistě, ale které nejsou pravda"

19. června 2009 v 22:25 | *So-I-Feel* |  Cesty mým životem
Nabízí se mi otázka, ale nechci si jí připouštěť. Chci to věděť, ale zároveň se bojím co uslyším. Je lepší vědět jen část nebo všechno? Mám potřebu se vypovídat, a možná i trochu vybrečet, ale to dělat nebudu. Já budu aspoň navenek pořád ta silná slečna, která skrývá své pocity aby nekazila okolí náladu. Bojuju s tím pocitem jak nejlépe umím, nebo se aspoň snažím bojovat.
Možná by bylo přeci jen lepší se to dovídat na začátku a ne po X měsících. Víte připadám si tak trochu jak najít to správné slovo a vyjádřit to - slovo odstrčená to moc nevystihuje, ale aspoň část ano. Prostě taková ta co o něm ví minimum a dovídá se o něm víc a víc jen z debat, které vede s jeho kamarády. Bylo by lepší být s polu už od začátku "s čistým štítem".

Bojím se co se dozvím příště.

10.června

10. června 2009 v 13:16 | *So-I-Feel*

Jsem zpátky, zpátky u psaní nekonečních a nesmyslných "hovadin", které skoro nikdo nečte. Ale i tak to nevzdávám a vracím se k psaní, přeci nepíšu pro vás, ale pro sebe. Psaní mi pomáhá ze sebe vypsat ty přebytečné emoce, které by ve mě zůstávali a neměli kam se strácet.
Dnes je to na den přesně půl roku co jsem s ním. Je to jeden z mích nejdelších vztahů a sama tomu pořádně nevěřím. Postupem času co jsme s polu dýl a dýl ho beru jako samozdřejmost. Ve chvíli kdy odjede tak je mi smutno a mám pocit, že bez něj nemůžu žít. A proto se nabízí otázka co by bylo kdyby se se mnou rozešel. Ze dne na den bez varování, že něco není v pořádku. A proto nezbývá jen doufat, že nic takového nenastane. Jenže nic netrvá věčně. Dopadne to tak jak to dopadnout má a já s tim nenadělám nic. Co se má stát se stane.